VĚK

Říká se, že věk je pouze číslo a že jsme tak staří, jak se cítíme... S tímto tvrzením souhlasím pouze zčásti. Určitě záleží na genech, velký vliv na vzhled i kondici má ale také zdravá strava, pozitivní přístup k životu, aktivní životní styl s pravidelným pohybem. Díky pravidelné kosmetické péči můžete svůj vzhled výrazně omladit. Však i jedno z mých životních kréd je: „Kdo maže, ten jede." Já bez důkladného nakrémování neusínám ani nevstávám.

Stejné krédo měl i Kevin, se kterým jsem byla několikrát lyžovat. Až při našem třetím a zároveň posledním setkání jsem zjistila jeho pravý věk. Vypadal tak na 52 a bylo mu 64... Kolik mu opravdu je, jsem zjistila naprostou náhodou, když jsme při večeři něco probírali a zmínil, něco  ve stylu, že po 60 už ........ Pořád mi to nedocházelo, tak jsem se zeptala: „OK, a proč to teda řešíš teď?“ A on odpověděl: „No, protože mi v létě bude 65.“ Strašně se tehdy mému překvapenému výrazu smál. Nejenže nevypadal na svůj věk, ale i výkony, které podával, a tím nemyslím jenom ty na svahu, rozhodně neodpovídaly jeho věku. Zkrátka asi kombinace sportu, dobré genetiky a kosmetiky… Ano, pánové, kteří čtete můj blog, zpozorněte, Kevin byl jedním z mála mužů, v jejichž hygienické tašce není pouze kartáček a zubní pasta. Používal pánskou řadu, tuším, od Clarins (mělo to tmavomodré obaly tuším, na pánskou kosmetiku nejsem expert). Netvrdím, že to na každého bude fungovat tak jako na něj, ale všeobecně si myslím, že i muži by měli svoji pokožku hydratovat.

Jenom pro upřesnění, nejednalo se o naši poslední lyžovačku jen proto, že jsem zjistila jeho pravý věk, ale protože jsme se neshodli na mém ohodnocení a mě nevyhovovalo cestovat na druhý konec světa kvůli pěti dnům lyžování, i když je Vail překrásný... Na památku mám alespoň hrnek z každého výletu, Vail a Colorado patří mezi cenné kousky mé sbírky...

Immanuel Kant kdysi řekl: „S přibývajícím věkem ubývá soudnosti a geniality.“ Možná i z toho vzniká jedna z mylných představ, se kterou jsem se mnohokrát setkala, že všichni klienti musejí být starci nad hrobem. Typická představa o společnici je překrásná platinová blondýna v upnuté sukýnce, která by se pro svou délku dala považovat za širší pásek, na obrovských podpatcích, knoflíček už skoro odlétá z napěchovaného výstřihu, a vedle ní se šourá prošedivělý, vrásčitý, avšak velmi zámožný stařec...

Nezapisovala jsem si data do tabulky z každé schůzky, kterou jsem kdy měla, a samozřejmě jsem nekontrolovala všem dotyčným pánům pasy, takže berte moji věkovou statistiku plus minus tři roky, ale většina mužů, které jsem potkala, byli v rozmezí pětatřicet až pětapadesát let. Za pět let, během nichž jsem doprovázela gentlemany z nejrůznějších koutů světa, jsem osobně potkala pouze jednoho, kterého jsem kvůli věku odmítla. V e-mailech mi psal, že je late fifty, a realita byla 70 v ne moc zachovalé podobě. Vypili jsme spolu sklenku vína na terase  pražského hotelu Four Seasons. Byl tehdy příjemný večer, na to, že se jednalo o začátek září, bylo překvapivě teplo, a já při tom popíjení přemýšlela, jak co nejslušněji tomuhle pánovi vysvětlit, že nahoru na pokoj s ním skutečně nepůjdu. Není samozřejmě příjemné někomu říkat ne (naštěstí se mi to za celou dobu stalo asi třikrát). Chvilku jsem přemýšlela, že si vymyslím nějakou historku, kvůli které musím bez prodlení odjet, ale nějak mě nenapadalo, co tak urgentního by se muselo stát 15 minut po mém příjezdu do hotelu, navíc v 11 hodin večer... Zkrátka jsem mu přímo řekla, ať se nezlobí, ale že jsem asi naše e-maily nepozorně četla, respektive jsem se při čtení přehlédla, psal mi přece, že je late fifty, což mi však po osobním setkání nepřijde. Vysvětlila jsem mu, že se v jeho společnosti necítím moc komfortně a nejsem si jistá, jestli bych si dokázala veškerý čas s ním užít... I když se snažíte sebevíc o slušnost, lhala bych vám, kdybych řekla, že ho má slova potěšila. Z příjemného, i když na můj vkus lehce slizkého, muže naproti mně se v tu chvíli stal protivný uražený dědek.

Mužské ego a otázka věku, to je zkrátka citlivá kombinace. Arogantním hlasem mi sdělil, že kdyby to tušil, objednal by si někoho jiného. Takhle prý ztratil večer a tak dále... Věděla jsem, že jsem chybu neudělala, a i když mi celá situace rozhodně nebyla příjemná, nezvyšovala jsem hlas (to funguje zkrátka nejvíc, ať už na meetingu, nebo i v reálném životě, ten kdo začne křičet nebo být hysterický, ztratí půdu pod nohama a v tu chvíli prohrál). Vytáhla jsem telefon a ukázala mu jeden z prvních e-mailů, kde jsem mu psala o sobě a požádala jsem ho, ať se mi v krátkosti představí... Nedala jsem mu prostor k dalším dohadům, protože už nebylo co řešit. Řekla jsem, že mě mrzí, že má zkažený večer, ale že si celou situaci způsobil sám, protože mi lhal. Já bych teď mohla být stejně protivná na něj a tvrdit, že vlastně on zkazil večer mně a já jsem si mohla vzít jiného klienta, který mi nelhal o svém věku. Popřála jsem hezký zbytek večera, i když to samozřejmě vyznělo trošku ironicky, a odešla jsem.

Za pět let pouze jedno nedorozumění ohledně věku, to mi přijde jako celkem velmi dobré skóre. Rovněž jsem se ale setkávala se spoustou mužů, kteří už v prvních e-mailech psali a upozorňovali na to, že jsou starší, respektive v důchodovém věku. Pak už je na dotyčné ženě nebo dívce, jestli danou nabídku přijme, nebo ne. Najdou se samozřejmě i muži, kteří o svém věku, stejně jako ženy, rádi mlží. Neuvádějí konkrétní číslo, ale schovávají se za údaje late, early, mid... Není nic snazšího, než se dotyčného nebo dotyčné zeptat na přesný věk a klidně jako důvod uvést právě špatnou zkušenost z minulosti. Jeden můj stálák to velmi vtipně shrnul. Říkal mi: „Lucy, když si objednáváš holku, která je mladá, tak ti vždycky do e-mailu napíše, kolik jí je (20, 25, 27 whatever), jakmile je to stará rašple, která se jenom chce tvářit mladě, nikdy ti nenapíše konkrétní číslo, ale uvádí věk okolo. Právě od něj vím, že nejenom muži si občas upravují datum narození. Pánové, kteří si objednávají doprovod, to mají samozřejmě jednodušší v tom, že pokud kupují dotyčné letenku či jízdenku na vlak, ihned se dozvědí její pravý věk.