ORGANIZACE ČASU

Velmi často ve svých postech na blogu zmiňuji, že můj režim je nepravidelný, což má vliv jak na moji pleť, tak i na pravidelnou stravu a cvičení.
Protože mi od vás přišlo několik dotazů na téma, jak často pracuji, kolik schůzek mívám, jak dopředu o nich vím, rozhodla jsem se vám v dnešním příspěvku ukázat, jak si čas organizuji.  Patřím mezi milovníky papírových poznámek, podtrhávání, bloků a diářů. Během svého studia jsem také vždy preferovala poznámky v psané formě, výpisky z knih i skript jsem si psala ručně, k nelibosti některých mých spolužáků, kteří neměli čas nebo chuť na přednášky chodit a poté mi spílali, že můj škrabopis nemohou přečíst... Asi tedy nebude překvapením, že jsem si nezvykla na žádnou elektronickou podobu poznámek, žádný iPhone diář, Google nepřirostl k mému srdci. Naopak. Klasický papírový diář a propiska jsou nedílnou součástí mojí kabelky ...

Před několika lety jsem investovala do menšího diáře své oblíbené značky, který je ve stejném designu jako peněženka a této volby rozhodně nelituji. Materiál Monogram Vernis byl poprvé představen v roce 1998, v průběhu let se objevuje v kolekcích LV veliké množství barevných variant Vernis kůže – některé se vyráběly několik let, některé byly k dostání jen jednu sezónu, či byly dokonce limitované!  Vernis kůže je speciálně upravenou hovězí kůží – ta se pokryje chrómem a následně silnou vrstvou polyuretanu – tím se vytvoří charakteristický lesklý efekt. Výhodou tohoto materiálu je, že mu nevadí déšť a nepoškrábe se tak snadno.

Později jsem zakoupila druhý vetší, také od značky LV. Zapisuju si do něj vše. Schůzky, srazy, poznámky k meetingům, různé nápady, seznam nákupu, termíny všech dovolených a prodloužených víkendů, rodinných oslav. Je takovým mým minideníkem, protože dokumentuje moje pocity, důležité okamžiky, lepím si k nim nálepky a někdy dokonce fotky.

Každoroční pořízení nových náplní už považuji za rituál a důvod k návštěvě Pařížské ulice.

Jak jsem zmiňovala v článku o finančním ohodnocení, spolupráce s agenturami nebo s jinými zprostředkovateli mi nevyhovovala, protože jsem nikdy nevěděla, jak si svůj čas zařídit. Navíc varianta, že poběžím na schůzku sjednanou stylem, za hodinu buď někde, opravdu není můj šálek kávy.nRozhodně to však neodsuzuji. Každá služba, v jakékoliv formě, si najde svého zákazníka i poskytovatele. Ale zpátky k diáři. Menší diář jsem nezatratila, naopak píšu si tam jen termíny, je praktický do kabelky, ten velký by se pěkně pronesl...:-)

I přesto, že si své klienty vybírám sama a počet schůzek si plánuji také pouze já, často se stává, že se čas a někdy bohužel i termín schůzky přesouvá, protože klientovi se změní program, zpozdí let, protáhne schůzka anebo se zkrátka jenom v hotelové lobby objeví neočekávaně jeho kolega.

Při plánování času je pro mě prioritou studium a moje rodina, vzhledem ke vzdálenosti, která nás dělí se vídáme několikrát za rok u příležitosti různých oslav  atd... Se studiem je to velmi snadné, veškeré termíny vím dopředu a mohu si je zapsat. Rodinu, která o mém druhém tajném životě nic netuší, už jsem „vychovala“ podobně, pokud nevím termín rodinné oslavy dostatečně dopředu, těžko mohu přijet (v mém případě občas přiletět z druhého konce světa :).
Jakmile je v diáři škola či jakákoliv rodinná sešlost nebo událost, neexistuje setkání, které by dostalo přednost, bez ohledu na finanční ohodnocení nebo cílovou destinaci.

Druhé místo v mém seznamu priorit zaujímají moji přátelé a stálí klienti, které vlastně považuji za své přátele. Takže pokud se s někým z nich na čemkoliv pevně dohodnu, beru tento termín jako závazný a opravdu jen velmi nerada ho ruším.

I tak v mém diáři zbyde prostor na seznámení s novými gentlemany. Obecně platí, že mám většinou mnohem více poptávek a než jsem schopná časově zvládnout. Jsou nabídky, které odmítám, protože má představa o společně stráveném času je odlišná, jiné nabídky odmítám, protože se jedná o delší setkání a já vždy s člověkem, kterého neznám, chci prožít první noc nejprve v Praze a potom se uvidí, jestli vzájemná chemie zapracuje a budeme mít chuť se poznávat i při nějakém dalším výletu či cestě.

Vím, že existují společnice, které nemají problém sednout do letadla a na základě tří emailů odletět na čtrnáct dní s někým, o kom nic nevědí. Já si svého času cením stejně jako času druhých, a proto takovéto riskantní akce nepodnikám. Obvykle trávím 11–16 dní jednou za dva měsíce na nějaké delší zahraniční dovolené se stálým klientem. Každý měsíc jsem jeden až dva víkendy pryč, jedná se většinou o wellness víkendy, lyžovačky, golf či krátkou návštěvu některého z evropských měst + zbyde vždy pár večerů/nocí na schůzky po Praze...

Pusu, Lucka ♥

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na titulní fotce:  boty Aldo