O NEUSPÁVÁNÍ

Spánek, především když je ho málo nebo je přerušovaný, patří k velkým strašákům. A to nejen maminek, ale myslím, že také těhotných žen. A i když jsme se našeho syna nemohli dočkat, tak se přiznám, že právě spánkové deprivace a celkově probdělých nocí jsem se bála asi ze všeho nejvíc. O všem ostatním jsem věděla, že zvládnu – například, že po porodu zhubnu, rány se zahojí, zvykneme si na nový režim… Ale říkala jsem si, jak asi budu zvládat fungovat s nedostatkem spánku.

Pokud děti už máte, tak mi určitě dáte za pravdu, a pokud je ještě nemáte, tak vás snad tímto uklidním. To, co vám jako svobodným připadá jako nemožné, s dětmi automaticky přijmete a fungujete. Nevím, jestli se v rámci porodu v člověku objeví nějaké skryté dobíjecí stroje, každopádně kdyby mi před pár lety někdo řekl, jak budeme fungovat, v jak divokém tempu občas budeme žít, kolik hodin spánku mi k tomu bude stačit, tak bych mu řekla, že to určitě nedám. Ale člověk si zkrátka zvykne a možná i tělo je nějak nastavené, že v období, kdy jsou děti malé, takhle fungovat dokáže.

Každopádně o tomto dnešní článek není. Párkrát jsem na Instagramu – byť tématem mého blogu rozhodně nejsou děti, výchova dětí nebo cokoliv podobného – zmiňovala, že máme každý den volné večery, malého neuspáváme a také že s námi od narození nespí v ložnici. A protože si myslím, že tohle téma tak trošku souvisí se sexy životem, o kterém píšu, který s vámi sdílím a který bych přála vám všem, abyste si zvládli více užívat a vychutnávat, rozhodla jsem se, že se s vámi podělím o pár tipů, jak jsme k našemu systému fungování došli.

ROZMYSLETE SI, CO JE PROVÁS DŮLEŽITÉ

Ještě než se malý narodil, téma dětského spánku jsem opravdu hodně řešila. Jelikož jsme miminko chtěli, jednalo se o plánované těhotenství, měla jsem relativně spoustu času pročíst si nejrůznější prameny, a to i staršího data vydání, kde jsou na dětský spánek jiné názory než v dnešních publikacích. Dokonce jsem si zakoupila i nějaké e-booky různých spánkových poradkyň a získávala jsem z nich informace.

Téma usínání, dětského spánku a kde bude malý spát jsem pochopitelně řešila i se svým mužem. I když pochopitelně neměl tolik času pročítat knížky tolik jako já, tak jsem mu nejzajímavější pasáže, především ty, které mnou rezonovaly (ať už negativně nebo pozitivně) předčítala. A tohle si myslím, že je docela zásadní bod; říct si, ještě předtím, než si miminko přivezete domů, jak to chcete a co je pro vás důležité.

My jsme oba měli jasno v tom, že chceme, aby byl malý od začátku ve své postýlce, na monitoru dechu, a spinkal ve svém pokojíčku, který jsme pro něj nachystali. Ani jeden z nás nemá rád v posteli děti ani domácí mazlíčky. Zkrátka já chci mít svoji postel a svoji peřinu, kde si odpočinu, nikdo do mě nebude kopat, nikdo mě nebude vystrkovat. Zastávám heslo, že spánek je svatý a máme na něj všichni právo. Taky je pro nás důležité trávit čas spolu a mít i čas každý sám na sebe, svoje aktivity, u mě je to hlavně sport a blogování. Miluju večery, když si sednu se skleničkou vína a mám čas psát článek, vymýšlím, co jak vyfotím, nebo naopak poctivě testuji nejrůznější erotické pomůcky.

Samozřejmě to můžete vnímat a cítit úplně jinak, ale ať se rozhodnete pro jakoukoliv variantu, kde vaše miminko bude spinkat, je důležité si uvědomit výhody i nevýhody vašeho rozhodnutí a být ideálně oba srozumění s tím, co to přináší. Protože, tak to bude mít několik následujích měsíců, možná i let. Pokud se rozhodnete miminko hned od příchodu z nemocnice nechat v jeho postýlce a v jeho pokoji, počítejte s tím, že se ze začátku opravdu hodně naběháte. Za mě to je volba, která stojí za to, protože se vyhnete spaní v jedné v posteli, které se podle mě s přibývajícím věkem dítěte hůře odbourává.

Osobně vnímám děti jako čistý, nepopsaný list, kterým ukazujeme svět a do určitého věku jsme jejich průvodci. Je skutečně jenom na nás, jak jim některé věci nastavíme. Proto si myslím, že je tak důležité si tyhle věci promyslet ještě v průběhu těhotenství, abyste s tím malým andílkem nedělali zbytečné pokusy podle toho, co si zrovna přečtete někde na internetu. Zvolte si, co je vám blízké, ale počítejte s tím, že miminko bude potřebovat čas si zvyknout na režim, který mu nastavujete.

NEUSPÁVÁNÍ

A teď už se dostáváme k hlavnímu bodu celého dnešního článku – neuspávání. Možná je můj pohled na usínání příliš jednoduchý, neodborný, laický, ale zkrátka ze všech zkušeností, které mám, a z toho, co jsem vypozorovala ve svém okolí, mám pocit, že pokud se kterékoliv rodině ze spánku dělalo bůhvíco, používaly se různé spánkové substituty, děti byly navyklé usínat při tom či onom, tak měli i v dospělosti s usínáním a spánkem větší problémy. Když se kohokoliv ze svých známých, kteří mají problémy s usnutím (včetně mého muže), ptám, jak to měli jako malí, většinou to usínání doprovázel za mě zjednodušeně zbytečný cirkus.

Víte, že já ke svému dětství a tomu, jak to u nás tehdy bylo, mám z dnešního pohledu spoustu výhrad, ale jedno teda musím našim nechat. Prostě nás nechali vyspat. Řekla se pohádka, zhaslo se a spalo se. Žádné obstrukce, žádné výmysly. Asi jsme se možná někdy probudili, ale zkrátka jsme se naučili, že se spí, že je večer, a já to tak mám dodneška. Spím velmi dobře, kdykoliv, kdekoliv, nepotřebuji usínat při hudbě, při písničce, při pohádce, nemusím mít puštěnou lampičku, na nohou ponožky a tak dále. Zkrátka nebyli jsme naučení na žádné speciálnosti, a to jsem chtěla předat i našemu synovi. Aby dobře spal, ať už jednou bude na táboře, pod širákem nebo doma v posteli.

Od příchodu z porodnice jsme striktně dodržovali rozdělení denního a nočního spánku, a to s tím, že noční spánek probíhal vždy v jeho postýlce v jeho pokojíčku, zatímco denní spánky probíhaly v kočárku. A to jak při procházce venku, nebo na terase (s kočárem na terase jsem nejezdila, aby neměl denní spánky spojené s houpáním kočáru).

Malého jsme vždycky po nakrmení (o kterém jsem tu už psala – nekojila jsem, někdy výjimečně usnul při krmení z lahvičky), nechali odkrknout, pak jsme ho položili do postýlky a pokud jsme měli štěstí, tak usnul. Hlavně z počátku, prvních několik týdnů, jsme k němu neustále chodili. Když zabroukal, zaplakal, tak jsme přišli k postýlce. Už jsme ho nevyndali, rozhodně jsme ho nechovali, jenom jsme ho pohladili a drželi jsme ho za ruku, a za chvilku jsme zase odešli. Chodíme k němu dodnes, protože ještě nespí celou noc.

Takhle to možná zní, že to není nijak velká věc, ale samozřejmě když se to opakuje xkrát a jste u toho nevyspalí, bolaví po porodu a unavení, tak to až tak snadné nebylo. Proto jsem už v úvodu článku zmiňovala, že je důležité si zvolit to, co jste ochotni dělat. Samozřejmě jsem si kolikrát během toho, co jsme neuspávání zaváděli, říkala, že by bylo extrémně pohodlné mít malého v posteli, protože bych prostě nemusela za ním pořád běhat.

Na druhou stranu si myslím, že je obrovskou výhodou hlavně do budoucna, když se v chození za miminkem střídáte, pokud je tedy ten večer váš partner doma. Miminko si od začátku navykne, že se neusíná jenom s maminkou, čímž si na sebe nešijete zbytečný bič. Můžete si pak v budoucnu dopřát čas na odpočinek, kosmetiku nebo masáž, protože vám potomek klidně usne v přítomnosti vašeho partnera, což je za mě obrovský benefit.

Takže pro ty z vás, které si o můj tip na neuspávání psaly, tohle je celé know-how. Nepolevit, připravit se na to, že ze začátku budete neustále k miminku chodit, aby vědělo, že není samo – rozhodně nejsem zastáncem metody nechat dítě vyřvat. Ale zároveň nemusíte dělat nic speciálního, skákat na míči, zpívat, pochodovat, houpat s kočárem a tak podobně.

REŽIM DEN A NOC

Nevím, jak velký vliv na efektivnost při zavádění tohoto zvyku to mělo, ale považuji za důležité to zmínit. Malému jsme se samozřejmě od začátku snažili nastavit režim noc a den, protože miminka hlavně ze začátku vlastně vůbec nemají pojem o čase, nemají nastaveno, kdy je den a kdy je noc. Vždy měl v pokoji stáhnuté žaluzie, a když jsme k němu po uložení vcházeli, tak jsme nikdy plně nerozsvěceli. Většinou jsme to řešili tak, že jsme nechali svítit ve vedlejší místnosti přes chodbu, aby do pokoje doléhalo jenom velmi jemné tlumené světlo a nevyrušovalo ho.

Další věc, která se nám opravdu osvědčila, byla, že malý od začátku usínal s usínáčkem/muchláčkem. Vím, že na spoustě profilů se to dneska nedoporučuje, že je to pro miminka nebezpečné. Vzhledem k tomu, že jsme měli od začátku monitor dechu v postýlce, a my oba jsme měli plyšáčky jako děti, tak jsme vyhodnotili, že náš malý určitě nějakého kamaráda do postele mít bude. V průběhu mého těhotenství jsme dostali několik hraček – a bylo zajímavé, že když jsme malému nabídli všechny, vybral si jednoho, se kterým usíná dodnes a naprosto ho zbožňuje. Ale opravdu striktně dodržujeme to, že je to hračka, kterou používáme pouze na noční spánek. Během dne na něj čeká v postýlce – není to hračka, se kterou by byl během dne, jakkoliv v kontaktu.

Jak jsem zmiňovala v úvodu článku, sdílím s vámi pouze svoje zkušenosti, díky kterým mám každý večer od 19 hodin prostor pro sebe, pro muže, Myslím, že to mělo velký vliv na to, že jsem relativně odpočinutá a celkově jsem si od začátku každou chvíli s malým neskutečně užívala. Samozřejmě jsme mohli mít štěstí a u dalších dětí vám třeba časem napíšu, že to tak snadné nebylo – s jedním dítětem to opravdu posoudit nedokážu.

Každopádně určitě je důležité zmínit, že ať už se rozhodnete pro jakoukoliv formu uspávání nebo neuspávání, je důležité vzít v potaz zdravotní stav vašeho miminka. Náš syn byl od začátku v pořádku. Kromě kolik, které se nám podařilo vyřešit vaničkováním a speciálními cviky, jsme nemuseli řešit jiné obtíže, za což jsem moc vděčná. A díky podávání hypoalergenního mléka se nám podařilo vyhnout i potravinovým intolerancím, které máme v rodině. Myslím, že to mělo na schopnost usnout a v klidu odpočívat velký vliv. Pokud vaše děťátko budou trápit velké potíže a bolesti, samozřejmě cesta ke klidnému spánku bude mnohem těžší.

Možná pro vás byl dnešní článek inspirací, možná naopak odrazením, protože i se mnou spousta zdrojů, které jsem si o dětském spánku procházela, hodně silně rezonovala – často ve smyslu „hlavně takhle ne“nebo i naopak, „jo, tohle mi dává smysl“. Takže pokud pro vás byl dnešní text  jedno velké ne, je to v pořádku.

Doufám, že ať už zvolíte jakkoliv, budete spokojení doma všichni, což je základ – nejenom, aby byla spokojená maminka, ale oba partneři – a budete si užívat, jak to máte rádi, a přesně tak často, jak to potřebujete.