Moc mě těší, že vás baví číst moje články na webu a sledujete moje instagramové příspěvky. Samozřejmě chápu, že téma je lehce kontroverzní, a proto ne všichni jsou ochotni mi dát like veřejně, takže právě vaše insta SZ a zprávy přes blog jsou pro mě nejcennější zpětnou vazbou. Překvapilo mě, že možná nejvíc dotazů (po finančním ohodnocení ;) ) se týkalo toho, jak se chovám k mužům, ke klientům atd.
Nedávno se mi do rukou dostala knížka od kamarádky, se kterou si běžně vyměňujeme tituly. Standardně to probíhá tak, že já jí posunuju své motivační knihy a ona mi na oplátku půjčuje nějakou "oddechovku" (za což jsem mimochodem velmi ráda, protože já bych po obdobných titulech v knihkupectví nikdy nesáhla, a musím říct, že mě většina jejích doporučení baví a knihy přečtu během několika dnů). No, a proč vám vlastně píšu o těchto dvou tématech? Tentokrát spolu souvisejí mnohem víc. Kamarádka mi půjčila knížku, kterou můžete vidět na fotce. Vzala jsem si ji s sebou do letadla cestou na meeting. A právě při čtení titulu Proč muži milují potvory mi došlo, že my ženy věnujeme obrovskou část svého času/života vztahu k mužům, k tomu, co řekli, jak se chovali, co udělali, neudělali… No, myslím, že to asi více rozepisovat nemusím. Všechny přece dobře víme, jak to vypadá, když jdou dvě kamarádky na kávu.
Nemohu říct, že by mě titul, který má dle mého názoru v angličtině mnohem větší šťávu – „Why men love bitches” – uchvátil… Autorka Sherry Argov vtipným způsobem čtenářkám předává jednoduché pravidlo – dělejte, co vás baví, věnujte se samy sobě, když vám něco vadí, řekněte to, užívejte si život. To podle mě není nic převratného, ale musím uznat, že i já jsem se kdysi dávno poznávala v postavě „hodné holky“, především v období, kdy jsem přišla do Prahy a začínala pracovat jako společnice. Pamatuji si, že při setkání s prvními klienty jsem se snažila být co nejvíc „nijaká“, nemít názor, podřídit se všemu, být submisivní, neaktivní a čekat, co bude. Až postupem času jsem pochopila, že já jsem já a nemohu být někdo jiný. Pokud si mě tedy dotyčný vybere, protože se mnou chce strávit čas, vybírá si mě (je samozřejmě důležité, velmi důležité, aby věděl, koho si vybírá).
Dnes se tedy snažím fungovat co nejvíce otevřeně ještě před potencionální schůzkou. Právě když s klientem začínám komunikovat, vždy se mu ve zkratce představím, jaká jsem, tzn. jsem holka, která miluje šminky, ale pokud mi napíše, že má rád decentní make-up, nemám problém se přizpůsobit. Hodně sportuju, takže pokud se mnou bude chtít trávit víc jak dva dny, musí počítat s tím, že si půjdu třeba zaběhat, do fitka nebo budu ráda, když nějakou sportovní aktivitu budeme dělat společně.
Dnes je pro mě skutečně nejdůležitější mít good time. Někdo to možná může vnímat jako ztrátu času, psát si emaily a rozepisovat se o svých přáních, tužbách, ale i běžných denních zvycích, ale já kladu největší důraz právě na to, představit sebe a zároveň zjistit co nejvíc o tom druhém. Jedině tak můžete dosáhnout toho, že si sednete, budete se bavit, nebudete se muset přetvařovat a užijete si skvělý čas. No, a protože tento článek vlastně vzniknul tak trochu na přání, psalo mi několik slečen, které pracují jako call girl nebo společnice, jak se chovám ke klientům, tak tady je odpověď. (nejsem samozřejmě žádný guru, kouč atd.... a rozhodně se do této role nechci stavět, ale mě tenhle přístup ke klientům vždy fungoval).
Jsem vždy slušná a upřímná, snažím se veškeré potencionálně možné konflikty eliminovat tím, že již v úvodu říkám/píšu pravdu o tom, co mám ráda, jaké mám požadavky, co mě baví, co mi naopak vadí a co nikdy nedělám atd. Nechci mít co nejvíce klientů, o tom jsem už psala v článku ORGANIZACE ČASU, poptávek je spousta. Nesnažím se za každou cenu klientovi zavděčit. Pokud mám pocit, že je špatná atmosféra, že se nebaví, upřímně a zcela bez vypjatých emocí se ho ptám, jestli je někde nějaký problém, proč je nespokojený… Velmi často zjistíte, že mnoho mužů není nespokojeno, ale prostě se pouze tváří jako takoví „vlažní kapři“ (speciálně právníci, investiční bankéři…). Zkrátka nezjistíte, co prožívají, protože svůj „poker face“, který nahazují v pracovním životě, už vlastně neumějí sundat.
Jsem vždy pozitivní a klidná. Z vlastní zkušenosti vím, že pánové nejvíc nesnášejí hysterické ženy. Mají jich v běžném životě dostatek, takže na společnici, která spustí další cirkus, nejsou zvědavi. Pokud se mi něco nelíbí, klidně to zmíním a uvedu důvody, proč nejsem spokojena, například: „Je perfektní, že jsi objednával několikachodovou večeři, ale jsem zvyklá jíst pravidelně a už mám vážně docela hlad, můžeme si zajít na nějaký salát nebo si objednat room servis?“ Nikdo rozhodně nechce věnovat svůj čas, který je dnes pro všechny vzácný, aby pak byl naštvaný nebo otrávený. Naopak. Muži/klienti jsou rádi, když vidí, že mě něco extrémně baví. A je jedno, jestli se to týká společně stráveného privátního času, nebo naopak programu. Uvedu vám opět dva příklady:
Golf mám moc ráda a velmi si užívám, že se v něm mohu zlepšovat právě díky svým klientům, s nimiž poznávám různá zahraniční hřiště. Nicméně pokud se stane, že dotyčný vybere velmi náročné hřiště, prostě mu řeknu: „Wow, to vypadá skvěle, ale já tě se svým HCP a zkušenostmi asi raději doprovodím pouze jako caddy, protože takhle náročný terén asi nejsem schopná odehrát dobře. Budu brzdit tebe i flight za námi, utopím spoustu míčků, budu z toho samozřejmě nervózní a naštvaná.“ Obvykle to pak dopadne tak, že vybere hřiště střední obtížnosti, kde si společně perfektně zahrajeme.
A to samé v posteli. I o tom už jsem tady na blogu několikrát psala. Většina žen si prostě neumí říct, co je baví a co jim dělá dobře. Pokud vidím, že aktivita, kterou klient provádí v mém rozkroku, je fajn, ale do nebe mě to nepřivede, tak mu prostě ukážu, jak se mi to líbí. Věřte mi, že muži milují pohled na ženu, která si umí udělat dobře, a rádi pak tuto techniku zopakují. Pokud vidím, že dotyčný není schopen uspokojit moje touhy nebo jeho nářadí neodpovídá průměru, tak zkrátka vytáhnu nějakou hračku, která tomu může dopomoci. Výsledek potěší nás oba. On je happy z mého orgasmu, který mužské ego nikdy nepřisoudí hračce :-), a já jsem happy, že jsem se udělala.
