KLIENT ČECH

Tak jo. Tenhle dotaz padnul možná už v prvních Q&A, když jsem si kdysi Instagram zakládala, a protože se opakuje, znamená to, že vás to evidentně zajímá, tak vám v dnešním článku povím, proč jsem se nikdy nepotkávala s českými klienty. Abych zabránila lavině dotazů v e-mailu, hned v úvodu podotýkám, že se jedná pouze o můj názor, rozhodně to nemyslím tak, že chci házet všechny české muže do jednoho pytle, podceňovat je atd.

Kdo čtete můj blog, tak víte, že moje první zkušenost coby placeného doprovodu byla poměrně groteskní, protože se z ní vyklubal jakýsi rádoby vztah. Tím myslím to, že se o žádný vztah nejednalo a dotyčný akorát nechtěl platit za čas se mnou. Zkrátka poučení, ale rozhodně to není tak, že kvůli této jedné špatné zkušenosti jsem odmítala setkání s klienty Čechy. Jsem přesvědčena, že právě zkušenosti jsou to, co nás posouvá v životě dál, a ty špatné paradoxně nejvíc, takže jsem se ze vztahu s Karlem velmi poučila, ale nic proti českým gentlemanům nemám.

Ale zkrátka mi vždycky přišlo, že cizinci jsou perspektivnější a mají mi víc co nabídnout. Taky mi přijdou mnohem stylovější a víc sexy. Nezastírám, že od doby, co jsem si mohla vybírat, jsem preferovala především zahraniční meetingy. Co si budeme povídat – ukazovat někomu krásu Karlova mostu a Pražského hradu po dvacáté už moc velká zábava není... Preferovala jsem krátká setkání v Praze, která byla především o dobré večeři (protože i u nás je možné si užít gastronomické zážitky té nejvyšší úrovně), příjemném drinku a skvělém privátním čase, než abych pobíhala po Kampě, tlačila se v davu turistů v Krumlově či po x-té obdivovala krásy Karlštejna.

Česká kultura a historie je úžasná, ale vždycky jsem pohlížela na to, že čas společnicím běží a mám čas od-do. Nebo alespoň na ten můj jsem tak nahlížela, mým cílem nebylo dělat společnici do 40. Věděla jsem, že jakmile dostuduju, skončím. Takže můj čas byl omezený a já jsem si to velmi dobře uvědomovala. Proč bych měla pořád dokola vyprávět někomu o Karlu IV. při procházkách Prahou? To jsem přeci mohla dělat průvodkyni :-), když jsem místo toho mohla letět do Singapuru, Šanghaje, Las Vegas či ochutnávat výborná vína v jihoafrických či kalifornských vinicích. Možnost cestování byla pro mě jedním z největších motivů a odměň zároveň. Tím jsem tedy spíš odpověděla na dotaz, proč jsem preferovala krátká setkání s cizinci v Praze.

A proč jsem se nesetkávala s Čechy třeba v Praze nebo kdekoliv jinde? Budu upřímná a samozřejmě finanční odměna za setkání v tom hrála největší roli. Zkrátka muži a jejich majetek počítající se v dolarech, librách, eurech, rublech nebo čínských jenech jsou v přepočtu na českou korunu zajímavější partií. Samozřejmě, že když si vás takovíhle gentlemani oblíbí, tak pro ně není problém potěšit vás dárkem, který je v násobku několika průměrných českých platů bez mrknutí oka. Nejsem si jistá, jestli by podobné odměny byl schopný nějaký spoluobčan.

Nikdy jsem to neřešila, nikdy jsem podobné schůzky nevyhledávala, ale víte, že jsem pozitivně smýšlející, proto věřím, že i v České republice se najdou muži, kteří jsou ochotni za společnost zaplatit dle mého názoru adekvátní ;), pro někoho možná vyšší částku... ;)  Ale já jsem to vnímala tak, že většina Čechů mi nemá moc co nabídnout. Stejná kultura, velmi podobné prostředí, ve kterém jsme vyrostli, a dá se říct, že i podobné smýšlení, stejné zvyky i tradice. A i když samozřejmě hlavní náplní mých meetingů nebylo filozofování, byla jsem vždycky hrozně ráda, když jsem si kromě nějakého zážitku odnesla třeba nějakou jinou novou myšlenku, pohled na věc, názor na nějakou situaci podložený třeba zkušeností dotyčného. Což mi cizinci z nejrůznější koutů světa samozřejmě nabídnout mohli.

A nejdůležitějším a možná i tím nejhlavnějším důvodem byla diskrétnost, i když nejsem rozhodnutá a nemyslím si, že do konce života budu žít pouze v České republice, pořád to tu mám moc ráda. Konkrétně miluji Prahu, a ať už mě život zavane jakýmkoliv směrem, vím, že do Prahy se budu vždycky ráda a často vracet. Proto tu nechci potkávat své bývalé klienty, muže, kteří za mou společnost kdysi platili. Ano, pořád jsme malá země a těch úspěšných, schopných a movitých tu není tolik, takže v případě, že bych se po celou tu dobu setkávala pravidelně s Čechy, by byla poměrně velká pravděpodobnost, že je v budoucnu při nějaké příležitosti potkám, a třeba se mi to vůbec nebude hodit a nebude mi to příjemné. Rozhodně se za nic z toho, co jsem dělala, nestydím, nemám z toho špatný pocit a ani to nemám v plánu před svým životním partnerem tajit. Ale znáte to – pravda je pružná a pružná může být do té doby, než vás někdo přímo konfrontuje.

Proto jsem se nikdy nepotkávala s českými klienty a nekamarádila jsem se s ostatníma holkama – jediným důvodem byla diskrétnost. Ale o té Vám napíšu, zase někdy příště :-)

Vaše Lucka