JAKÁ MÁ BÝT SPOLEČNICE ?

Během Q&A na Instagramu (ano, myslím v lednu v Mexiku :-)) se opakoval několikrát dotaz, jaká má společnice být, jak se má chovat, jaké jsou předpoklady pro to, být společnicí... Na tohle téma se ale nedá jednoznačně odpovědět. Nebavíme se přece o e-shopu s elektronikou, kde bychom porovnávali kvality daného spotřebiče na základě jeho parametrů, ale o lidských bytostech. A především o chemii mezi nimi, která když nefunguje, těžko může vztah mít delšího trvání... Dlouho jsem proto přemýšlela, jak dnešní článek pojmout, protože se jedná o poslední nezodpovězený dotaz z Q&A.

Jako společnice a doprovod mužů jsem fungovala celkem pět let. Začátky nebyly snadné (o tom už jsem tu psala), ale právě zkušenosti ze začátků „kariéry“ mě určitě zformovaly a spoustu mě toho naučily. Záměrně se v dnešním článku vyhnu vizuální stránce. Každý máme jiný vkus. Jsou muži, kteří preferují modelkovské typy, jiní silikonová prsa, jsou pánové, kteří dávají přednost takzvaným „girl-next-door“, jiní chtějí zase „teenage princess“.

Obecně podle mě platí, že to, co nabízíte, to dostanete... Nemůžete chtít obrovské odměny, luxusní dárky a pobyty v pětihvězdičkových hotelech, když do nich dorazíte neupravená, špinavá, v otrhaných hadrech, bez znalosti etikety... Samozřejmě ani já jsem hned neznala všechno a troufám si říct, že i dneska mohou nastat situace, které mě zaskočí a nejsem na ně připravená. Důležitý je však vstřícný přístup a snaha to ustát co nejlépe, ideálně s úsměvem na rtech...

Jsem narozená ve znamení Panny, a jestli na mě něco sedí, tak je to právě popis tohoto znamení. Mám ráda krásné věci, baví mě, když k sobě ladí, potrpím si opravdu hodně na čistotu. Nepořádek, zmatek a chaos mě stresují... Jestli mi něco dokáže rozhodit sandál, jak se říká, tak je to právě přesouvání meetingu, proto jsem se už kdysi rozhodla, že si chci veškeré cestování a schůzky organizovat a domlouvat sama. Je to samozřejmě časově náročnější, ale já to tak mám ráda. Mám svůj diář, respektive dva, a v něm všechno hezky podtrhané, zorganizované, srovnané... Právě ten pořádek a plán mi dává klid, který společně s vyrovnaností považuji za jednu z nejdůležitějších vlastností společnic. Ano, muži milují vášeň a temperament, ale většinou pouze v posteli... Rozhodně nejsou ochotni trávit čas určený k odpočinku a relaxaci ve stresu, zbytečným dohadováním o nesmyslech... Ani o tom nemusíte mluvit, ale pokud jste ve stresu, nervózní či v myšlenkách někde jinde, dotyčný to z vás zkrátka vycítí.

Právě díky plánování času jsem schopná zvládnout své studijní i osobní povinnosti a na meetingy chodit s čistou hlavou. Ke klidu mi pomáhá právě harmonogram a sladěné věci #matchimatchi 

Pokud někam jedu, mám naplánované outfity, kosmetiku a léky. Vše si vozím ve svých taštičkách, ráno i večer se mažu krémy jako doma… Jsou to takové malé drobnosti/rituály, které pro mě vytvářejí domov kdekoliv na světě, a možná proto mi nikdy nevadilo trávit tolik času v pro někoho neosobních hotelových pokojích.

V dobách, kdy jsem byla jako společnice nejvíc aktivní a zároveň jsem měla nejméně studijních povinností, jsem byla schopná být 20–25 dnů v měsíci pryč. Mám poměrně klidnou povahu, což je asi velká výhoda. Čas od času ale samozřejmě chytím tzv. den blbec, nebo speciálně 2–3 dny před tím, než mám dostat menstruaci, to jsem rovnou na „přesdržku“. Střídají se u mě pravidelně po měsíci stavy hysterické lítosti, kdy jsem schopná plakat nad TV reklamou, se stavy nasranosti na celý svět, která nemá ale naprosto žádnou příčinu... Když přijde nějaký takovýto den, tak se do klidu nejlépe dostanu právě sportem, pokud je možnost jógou, plaváním nebo během. Plavky, běžecké boty a sportovní outfit proto nikdy nechybějí v mém zavazadle, pokud jedu na dobu delší než jeden den...

Další vlastnost, kterou na mně vždy moji klienti oceňovali, je snaha. Netýkalo se to pouze snahy si vybrat dobře sladěné spodní prádlo na večer a horlivě zakleknout s hlavou zabořenou do klientova rozkroku (i když to bez toho nejde :) ), ale i snahy vytvořit dobrou atmosféru a pozitivního pohledu na věc i v případě, že jsem někde čekala, něco se zrušilo nebo přesunulo apod. Ti, kteří už mě znali dlouho, se vždycky smáli a říkali, že jim je jasné, jak skřípu zuby, protože se mi rozhodil naplánovaný program, ale cenili si toho, že se usmívám a nedávám to najevo. Za snahu a vstřícnost se dá považovat třeba i to, že se vždy klienta ptám, jak mám být oblečená, jestli vyzývavě, nebo decentně... Jsem perfekcionista, a když něco dělám, snažím se to dělat na 111 % ;) Na základní škole se mi za to posmívali, říkali mi „blbka snaživá“ (to bylo za ty vždy připravené domácí úkoly a vzorně podtrhané sešity).

Snaha a pozitivní přístup je podle mě základ, pokud chcete se svými klienty budovat dlouhodobé vztahy a být úspěšnou, vyhledávanou společnicí. Proaktivní přístup, a tím opět nemyslím jenom při večerních hrátkách, byl pro muže, které jsem potkala, vždy důležitou zpětnou vazbou. Byli rádi, že se o náš naplánovaný program zajímám, zjišťuji si více informací nebo třeba sama přijdu s návrhem, co by bylo možné v dané lokaci dělat...

Čistota, možná se teď smějete, že čistotu zdůrazňuji, a není to jenom o sprše, zdravém chrupu, svěžím dechu, čistých zdravých vlasech, upravených nehtech, zdravé pleti (protože i když je make-up mocný pomocník, pokud máte zapatlaných 1150 pupínků, asi těžko bude někdo chtít hladit vaši něžnou tvářičku plnou boláků), ale také o čistém, vyžehleném oblečení. Kolikrát mě udivuje, když v centru potkám ženu, která investovala nemalé prostředky do svého oblečení a pak jej prostě zapomněla vyprat, odnést do čistírny či vyžehlit (jak se říkalo u nás doma, má to, jak když to vyndá kráva z huby). A pak je vážně jedno, jestli máte zmačkanou halenku od Gucci, Pietro Filipi nebo jen Mark and Spencer...

A samozřejmě jsem se při práci společnice musela naučit krotit svoje špatné vlastnosti. Každý nějaké máme, u mě k nim patří právě kritičnost. Jsem kritická nejvíc k sobě, ale i k druhým. Mám velké tendence hodnotit. Časem jsem pochopila, že hodnocení, která leckdy vyznívala jako kritika či „nevyžádané rady zdarma“, si mám schovat na doma a nesdělovat je bez vyzvání... Tím nechci říct, že vystupuji jako pipinka bez názoru, ale je třeba si uvědomit, že společnice potkávají muže z celého světa. Na jejich chování má vliv kultura, v níž vyrostli, náboženské vyznání, rozdílné hodnoty. Myslím, že jsem to v jednom příspěvku psala, jako společnice jsem se naučila oči nepřivírat, jak se lidově říká, ale rovnou zavírat. Prvotní komentář či názor zkrátka spolknu, dám tomu chvilku čas a podle toho, jak se situace vyvíjí, jednám dál... Velmi často, jak jsem sama zjistila, se jedná skutečně o pouhé nepochopení...

Právě vaše instagramové dotazy mě přiměly se zamyslet nad tímto tématem více. Po sepsání celého článku jsem však odpověď stejně nenašla. Já jsem se vždy snažila dělat v danou chvíli to nejlepší, co šlo. Nikdy jsem se nenutila do věcí, které by mi byly nepříjemné. Byla bych pak akorát protivná a naštvaná, že je musím dělat. Naopak jsem se snažila vybírat si vždy tak, abych si výlet maximálně užila...

Děkuju, že mě čtete ♥

Vaše Lucka