Jak jsem slibovala, tak občas zabrousím do témat, která jsou mi velmi blízká, ale doposud jsem jim na blogu nevěnovala tolik prostoru. I když je můj blog primárně zaměřený na všechno, co se týká sexu a sexy života, tak ono všechno souvisí se vším. S blbou náladou nebo naprd pocitem si nejspíš erotické hrátky na maximum neužijete. Není to samozřejmě jenom o tom… S prapodivnou náladou či pocitem, jak se lidově říká „pod psa“, si nejspíš neužijete vůbec nic, bez ohledu na to, jestli je to pracovní porada, večerní lekce pilates, nebo sklenka vína s přáteli.
Rozhodně nejsem 24 hodin denně vysmátá nebo nežiju život jako z pohádky, ale snažím se bez ohledu na to, co se děje, svůj život pohádce co nejvíc přibližovat. Samozřejmě každý den je jiný. Jsou dny, kdy mám super pocit, všechno mi jde, stíhám, mám takové krásné flow, díky kterému si daný den užiju a usínám s pocitem spokojenosti nebo naplnění, těžko se to popisuje, ale je mi prostě dobře na duši. Naštěstí takové dny převažují. Pak jsou dny, kdy nevstanu pravou nohou, a i když se vlastně nic nestane, tak mám takový nijaký pocit. Jindy se během dne vlivem okolností moje nálada pomalu, ale jistě posouvá spíš k minusovým hodnotám. Jednou za čas mě přepadne taková lehká úzkost nebo splín, i když se nestane nic zásadního, co by to mělo mít na svědomí. Mám vypozorované, že je to například vždy přesně den předtím, než dostanu menstruaci. Pokud to má některá z vás podobně, tak doporučuju si přečíst články na téma ženské cykličnosti a úžasná je knížka od Alice Kirš Cyklická žena. Tenhle „down“ pocit taky mívám, když jsem hodně unavená, extrémně nevyspalá anebo když přepálím trénink, tak místo záplavy endorfinu na mě padne totální deka únavy.
Myslím, že situace, kdy to není „topka“, známe asi všichni. Je jedno, jestli je nazýváme dnem blbec, výrazem down nebo jakkoliv jinak. Prostě takové dny jsou. ALE JE JENOM NA NÁS, JAK SE K NIM POSTAVÍME. To je podle mě zcela zásadní a rozhodující. Každý z nás jsme zodpovědný nejenom za svůj život, ale i za své emoce a pocity. Což není snadné si připomenout, když člověku není nejlíp, ale pokud to dokážete, tak máte napůl vyhráno. Mně nejvíc pomáhá jedno cvičení, které není z mojí hlavy, kdysi jsem ho zaslechla na nějakém webináři či semináři. Bohužel tím, že mě tohle téma dlouhodobě zajímá a neustále si nějaká motivační videa pouštím nebo navštěvuji podobně zaměřené semináře, tak už si nevybavím autora, tím pádem ho nemohu uvést. To cvičení je mega jednoduché, zabere minutu a dá se provádět kdekoliv. Pokud můžu, tak osobně u něj mám zavřené oči. Vždy se nadechnu, vydechnu a představím si, že vystupuju z kruhu té blbé nálady. Do detailu si představuju, jak zvedám nohu, překračuju ten kruh, stoupám si. Uvědomuju si, že je to jenom příval emocí, které způsobily nějaké okolnosti. Ale pořád jsem to já, mám svůj fajn život atd. atd. atd. Jasně že si neříkám atd. atd., ale promítám si věci, za které jsem v životě vděčná, které mě těší.
Ve většině případů mi to zabere, pokud ne, tak mi funguje takový vnitřní monolog, který je vlastně o tom samém, o uvědomění si, jestli si kvůli špatné náladě zkazím celý zbytek dne nebo třeba i víkendu… Probíhá to obvykle dost podobně… Ok, Lucie, kvůli tomu, že se necítíš dobře, tak sníš tabulku čokolády, aby ses cítila ještě hůř? Jako vážně? Budeš celý večer protivná a nasraná, protože ti něco nevyšlo…? Možná to není normální :), ale mně forma vnitřního monologu, ve kterém sama sebe oslovuju a pokládám si otázky, pomáhá. V 99 % případů si sama dojdu k tomu, že to takhle nechci, a pomůže mi to se vrátit v rámci stupnice nálady ze záporných hodnot minimálně na 0. Mám x-krát vyzkoušené, že podporováním toho špatného nebo negativního to jenom zhorším, budu se cítit ještě blbějc a všechno bude mnohem temnější.
Tím se dostávám k druhému, podle mě nejdůležitějšímu bodu. Tím je FOCUS. Pokud se zaměříme na všechny věci, co se nepovedly, nedopadly dle představ atd., tak jim tím dáváme obrovskou energii a sílu.
Čím víc o tom budeme mluvit nebo i psát, tak tím víc to budeme podporovat. Proto na blogu píšu nebo se snažím psát o všem milém, hezkém, svůdném, vzrušujícím či inspirativním. Vědomě a cíleně chci vyzdvihovat právě to dobré. Abych si to do života přitahovala.
Samozřejmě ne vždy se mi to daří, ale snažím se svoje „hovna“ nepřenášet na druhé. Je pravda, že někdy člověku pomůže se vykecat. Ale důležité je zaprvé nepřenést špatnou náladu na další lidi, takže to chce zvážit, jestli tím, že se někomu svěřím se svým trápením či špatným pocitem, tak tomu člověku ještě víc nenaložím, protože se bude např. trápit za mě a moje potíže, nebo daná situace, se kterou se mu svěřím, ho bude dlouhodobě stresovat a nervovat. Pokud má člověk touhu vyklofat někomu díru do hlavy, tak je dobré si na to vybrat vhodného posluchače. Za mě je nejhorší setkání dvou brouků hovniválů, a že my holky k tomu máme občas tendence. Jdete s kámoškou na kafíčko, teď to tam začnete sypat, jedna katastrofa za druhou, pěkně to tam na ni skládáte a ona, místo aby vás vyslechla a snažila se převést vaši pozornost na něco příjemnějšího, což samozřejmě není v takovou chvíli snadné, tak se přidá a začne sdělovat své strasti, špatné pocity. Jak dva afričtí vrubouni posvátní si tam před sebou valíte kuličky problémů alias „hoven“, které se každou další větou zvětšují.
Pokud to pomůže a neublíží, nic proti metodě „vykecat se z blbé nálady“ nemám. Osobně se mi ale x-krát stalo, že místo vykecání jsem si podobnou debatou přivodila pravý opak. Jak se člověk v těch problémech pohňácal, popsal je, převyprávěl a pochopitelně je při tom barvitě zdůraznil, tak to narostlo do ještě větších rozměrů.
Takže se snažím blbou náladu zlepšovat všemi jinými způsoby než jejím šířením :). Když nic sofistikovaného nezafunguje, i takové dny párkrát do roka jsou, tak je fajn si zalézt se skleničkou červeného do vany nebo se jít zavrtat do postele.
Přirovnání o hovniválech mělo být spíš pro pobavení. Ale když se nad tím zamyslíte, tak dlouhodobé obklopování se stěžujícími si lidmi, jedinci, kteří mají neustále problémy se vším a všemi okolo, takovými těmi ubručenými potížisty, nikomu na pohodě nebo dobrém pocitu nepřidá.
Já to mám takhle s Instagramem. Chci se pokochat a inspirovat, ničí dramata a aféry mě nezajímají. Miluju například profil my_dreamed_miracles, Lucky stories i fotky jsou doslova pohlazením pro duši. I když sama děti nemám, tak si dovedu představit, že Lucky každodenní život nejsou jenom radosti, ale je úžasné, jak zachycuje a vyzdvihuje vše krásné, co za celý den zažijí. Prostě radost se podívat. Profilů, které jsou pozitivní, milé, inspirativní a příjemné, je spousta, takže je nebudu vypisovat všechny, ale věřím, že i vy máte oblíbený profil, po jehož zhlédnutí je vám ihned na světě lépe.
V běžném životě nemůžeme dát unfollow všem negativním lidem, se kterými se potkáme.
I když by to bylo krásné, co říkáte? :D Ale z velké části si můžeme vybrat, kým se obklopujeme a proč. A hlavně můžeme ovlivnit to, jak na druhé působíme, jaké emoce předáváme a přenášíme. Jakým informacím dáváme prioritu, co zdůrazňujeme.
Stačí se občas zastavit, uvědomit si, jestli pokaždé své přátele, partnera či rodinu po úvodním pozdravu zasypeme horou každodenních těžkostí, nebo se nejprve podělíme o nějaký hezký okamžik či zážitek. Na dobré náladě i spokojenosti se dá dlouhodobě a cíleně pracovat, těch „nástrojů“ a metod je spousta, každému samozřejmě vyhovuje něco jiného. Ale už jenom samotné zamyšlení se nad tím a zjišťování, co mi pomáhá být v pohodě, je skvělý krok kupředu. Dobrý pocit si můžeme do života přinášet vědomě a cíleně, třeba různými pravidelnými zvyky (například Ranními rituály o kterých jsem tu už psala ) či jinými každodenními maličkostmi, které když se posčítají, tak nám je dobře.
Dalším úžasným nástrojem, který pomáhá změnit náladu a aktuální nastavení, je VDĚČNOST. Ale to už je téma na samostatný článek, tak třeba někdy příště.
Jsem přesvědčená, že to, co posíláme a vysíláme, se k nám vrací. Proto je důležité si do života přivolávat vše milé, a hlavně šířit dobrou náladu okolo sebe.
Přeji Vám krásný zbytek neděle
Vaše Lucka ♥
