BODY & GYM

Dnes se snažím pohybem trávit většinu volného času (pravidelná aktivita 4–5× týdně), ale ne vždy tomu tak bylo. Jsem přesvědčena, že většina vyučujících, se kterými jsem se v průběhu základky a gymnázia setkala, by byla mým dnešním aktivním přístupem k životu mile překvapena. Patřila jsem mezi ty, kteří byli rádi za každou omluvenku z tělocviku, nesnášela jsem všechny sporťáky a podobné školou organizované aktivity. Co tedy změnilo můj přístup ke sportu a aktivnímu životnímu stylu? Jsem tak trošku jako jezevčík. Když mi řeknete, že něco musím, tak to dělat nebudu. Takže při slovech, teď budeme všichni běhat, teď musíme hrát basket atd., se mi ježily všechny neoddepilované chlupy na těle. Ve chvíli, kdy slovíčko musím zmizelo, jsem postupně sama začala dříve nenáviděný pohyb vyhledávat.

Nejdříve jsem tak, řekněme nahodile, navštěvovala různé skupinové lekce, jako je zumba, kruhový trénink, pilates, začala jsem běhat a chodila do fitka. Protože mám však ráda výsledky, tak mi mé nahodile naplánované cvičební aktivity a bezcílné brouzdání po fitku velmi záhy přestaly vyhovovat. Zaplatila jsem si trenérku, protože jsem se chtěla dozvědět, jak správně na strojích cvičit, které cviky jsou pro mě vhodné, jakou zátěž i kolik opakování daného cviku provádět. Bohužel jsem neměla štěstí při výběru, dotyčná, která mi byla v nejmenovaném klubovém fitku doporučena, fungovala spíše jako něco mezi uspávačkou hadů a velkostavitelkou vzdušných zámků. Podle mě rozhodně neměla vypracovanou fitness postavu (tvrdila mi, že jede v objemu, když její objem přetrvával delší dobu), pochopila jsem, že je prostě jenom oplácaná holka, která toho o cvičení a rýsování postavy moc neví (nedávno jsem ji po dvou letech potkala v Palladiu a zřejmě stále jede objem a připravuje se na závody bikiny fitness pinquien:)).

Podruhé už jsem výběr fitness trenéra nepodcenila. Doporučuju všem zjistit si vzdělání a praxi dotyčného, FTVS a dlouhodobá praxe se spoustou spokojených klientů mluví za vše… Praha je bohužel plná rádoby fitness trenérů, kteří absolvují pár víkendových kurzů a bez jakékoliv znalosti lidského těla začnou rozdávat rady. Změna fitness centra i trenéra s sebou přinesla první výsledky, začala jsem přeměňovat měkkou hmotu, i když štíhlou, ve svaly… Což je proces, ve kterém pokračuju i nadále. Častá konzumace oblíbeného vína a bublinek tomu bohužel moc nepomáhá…

Díky častému cestování se ne vždy dá má strava nazvat zdravou, vyváženou a pravidelnou (téma stravování by vydalo na samostatný článek, takže zpátky ke cvičení). Pokud nejsem na další dovolené, dvakrát týdně pod dohledem trenéra posiluji celé tělo se zaměřením na problematické partie především (u mě je to břicho, zadek, stehna a samozřejmě bych chtěla mít krásně vyrýsované ruce). Moje milované krajkové prádlo, punčošky, korzety, zkrátka všechno krásné a svůdné, podle mě vypadá prostě lépe na zpevněném těle. Neříkám, že je to o kilech nebo velikosti (i když u společnic je vzhled pochopitelně velmi důležitý). Každý se cítíme dobře jinak, ale mně komplimenty, které od mužů slyším, dělají velmi dobře a motivují mě k další práci na sobě.

Jógu jsem zařadila jako kompenzaci ke kardio aktivitám a posilování kvůli protažení. Zpočátku mě na můj vkus až moc klidné lekce nebavily, a to jsem si záměrně vybrala power jógu. Asi se ze mě nikdy nestane ta pravá jogínka, ale dá se říct, že po roce pravidelných návštěv jsem si našla k tomuto druhu cvičení vztah. Plavání mám moc ráda od dětství, akorát jsem nikdy neměla moc příležitostí se v něm rozvíjet (leda v hasičské požární nádrži u nás na vsi).

Právě díky cestování, kdy jsou ve většině hotelů krásná spa s bazény, jsem se do plavání zamilovala a i v Praze se snažím pravidelně navštěvovat krytý plavecký bazén. Ať jedu kamkoliv více než na jednu noc, vždy jsou v mém kufru běžecké boty, plavky a brýle na plavání. I mně se občas nechce, mám období, kdy se mi nechce docela často, a také to trvá pěkně dlouho. Je to asi normální. Snažím se to překonat, jeden ze způsobů, jak s tím bojuji, jsou právě předplacené lekce u trenéra, které mi propadnou, když nedorazím (což se mi za tři roky nestalo ani jednou). Další fígl, který na moji línou mysl, které se nic nechce, funguje, je návštěva skupinové lekce, jako flowin, heat, spinning, ze které už také neodejdu.

Důležitou motivací je samozřejmě moje vášeň pro krajky. Když už jsem nejlínější na světě a nechce se mi nic, tak si vždycky opakuju, že ty krásné kalhotky od Agenta se na tom vykydlém zadku vyjímat nebudou, krátery a dolíky na stehnech půvab punčošek a podvazkových pásů také nezvýší, a to mě většinou spolehlivě donutí pohnout tím líným zadkem ;)

Lucka  ♥

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na titulní fotce:  Oblečení Nike a boty Adidas by Stella McCartney